Proč studovat teologii

Soudobá společnost a křesťanství

Je jistě nepopiratelnou skutečností, že současný svět - zejména západní, do něhož patří i česká společnost - se blíží k určité hranici, jejímiž milníky jsou vysoká míra technizace, scientifikace, medializace, globalizace, pluralizace: věci jsou nazírány a hodnoceny čím dál více pouze ekonomicky či politicky pragmaticky, dalo by se říci kořistnicky, egocentricky. To má své velmi závažné důsledky. Člověk této civilizace ztrácí spojení s přirozenými zdroji a kořeny svého života - a mnohdy to ani nepozoruje. Stává se proto snadno manipulovatelným, a to v nejrůznějším smyslu. Ze života se vytrácí vědomí tajemství, transcendence a hranic nedotknutelnosti, které člověka i svět chrání před sebezničením. Religiozita je odsunuta na sám okraj společnosti jako soukromá záležitost jedinců. Jedním z markantních projevů této skutečnosti je např. odmítnutí odvolání na Boha v preambuli k ústavě Evropské unie. Druhou stranou této mince je ovšem narůstající hlad po duchovním zakotvení života, hledání životonosných zdrojů od nejdávnější minulosti až po dnešek, rezignace na racionalitu a útěk do sekt nejrůznějšího ražení. Jakou má dnešní člověk budoucnost, perspektivu? Není jeho život už neúnosně zploštěn a ochuzen? Není to cesta zkázy? A je-li, jaká je cesta z toho ven? To jsou otázky, před kterými stojí každý člověk, jenž nahlíží pod povrch skutečnosti. Odpověď na ně není samozřejmě jednoduchá, přesto je nezbytné ji hledat - už jen z pouhé potřeby sebezáchovy lidského společenství. Jakou pomoc či orientaci v hledání může nabídnout tradiční religiózní základ západní společnosti - křesťanství? Může ještě vůbec něco této společnosti nabídnout, nebo už je odsouzeno k postupnému "vymření"?

Jsme přesvědčeni, že přes v západní společnosti rozšířenou skepsi vůči křesťanství je ono se svou dlouholetou tradicí a bohatou zkušeností, širokostí záběru a přitom pevnými základy schopno lidskému společenství orientaci i oporu poskytnout.

Před nedávnem zemřel rakouský prezident dr. Klestil a mnoho politiků, hlav států, veřejných činitelů z Rakouska a dalších zemí, prostých občanů a televizních diváků se zúčastnilo jeho pohřbu, jenž měl církevní charakter. Bylo zajímavé sledovat reakce lidí, věřících i nevěřících, na tuto událost. Církevní pohřeb, byť šlo o hlavu státu, tedy reprezentanta všech občanů Rakouska, byl vesměs přijímán s otevřeností a sympatiemi, protože najednou byli všichni konfrontováni s definitivní skutečností konce pozemského lidského života, a to v dimenzích veřejného státního aktu. Všichni potřebovali nějakou důstojnou a zároveň nadějeplnou tečku za životem hlavy státu, protože v této smrti šlo nejen o nějakou soukromou osobu, nýbrž o někoho, kdo svým způsobem participoval na životě každého Rakušana. Vídeňský primas kardinál Schönborn dal ve své promluvě odpověď nebo alespoň podnět k zamyšlení nad základními otázkami lidské existence i nad konkrétními událostmi jednoho složitého lidského osudu, který se právě završil. Ta odpověď byla při vší hloubce prostá: šlo o naději a odpuštění. Člověk stojí pod Božím nárokem zodpovědnosti za svou svobodu, ale také před odpouštějící Boží láskou. Ta, která dovoluje člověku se mýlit, dovoluje nedostát svobodě a zodpovědnosti a volit všelijaké únikové cesty, které končí někdy i v slepé uličce, z níž východisko pak může najít už jen Boží láska sama. Jen transcendentní horizont dovoluje chápat každý lidský život, i ten z lidského hlediska "nejneužitečnější", jako smysluplný.

Aby však tato naděje smyslu mohla být vůbec vyslovena a pochopena, je třeba reflexe, je třeba se zabývat otázkami, na něž se v rámci běžné životní praxe těžko hledá odpověď. Tuto reflexi nabízí jak filosofie, tak teologie, přičemž rozdíl mezi nimi není zanedbatelný. Je tedy důležité se oběma zabývat, a to jako disciplínami, lépe cestami moudrosti, které ukazují k nějakému cíli, které poskytují člověku možnost nadhledu a nástroje k pochopení sebe sama i světa kolem.

Z článku Teologie&Společnost 5/2004 / Proč studovat teologii?, který slouží jako úvodní materiál Teologického kurzu. Ten je pořádán v Brně každé dva roky pro zájemce zdarma. Více na http://brno.biskupstvi.cz/kc/kurz.html

Autoři článku: Mireia Ryšková a Libor Ovečka