Proč jsem nikdy neměla mít osm dětí
Říjen 21, 2011. Před pár měsíci jsem čtenářům svého blogu popisovala, jak vychovat osm dětí bez sebevětší námahy. Dnes bych vám chtěla říct, proč jsem nikdy neměla mít osm dětí. V první řadě to bylo proto, že jsem poslouchala velmi špatné moderní názory.
Když jsem jako šťastná matka čtyř dětí vážně přemítala a hluboce toužila po dalším dítěti, napadaly mě najednou divné myšlenky. Během několika dalších dní se moje vzrušení z myšlenky mít další děťátko smísilo s pocity zbabělosti a strachu. Začala jsem se shazovat, že už tak jsem sotva dobrý „mateřský materiál“ pro naše čtyři poklady a že další těhotenství by bylo nezodpovědné. Zkrátka jeden večer mi to přišlo do hlavy: vzpomínám jak jsem stála v kuchyni plná strachu a obav a říkala jsem si: „Mít další dítě? do to ho už ti vůbec, ale vůbec nic není. Ne teď, ani nikdy v budoucnu“.
Všechny moje nedostatky a hříchy mi vyvstaly před očima a já tam stála a uvědomovala si realitu:
- Neumím vařit.
- Neumím nakupovat potraviny.
- Neumím děti vypravit bez pomoci.
- Nemám vůůůůůbec žádnou trpělivost.
- Nejsem ani zběhlá v maličkostech.
- Neumím šít.
- Neumím zařídit oslavu.
- Nejsem sportovně založená.
- Nevím, jak udělat domov sladký a krásný.
- Nevím, jak si udělat ze všeho legraci.
- Jsem líná a nerozhodná.
- Neumím sloužit, jsem zvyklá, že se sloužilo mně.
- Jsem jízlivá a podrážděná.
- Pořád si stěžuju.
- Jsem ráda sama.
- Nesnáším, když mě někdo přerušuje, nebo obtěžuje.
- Zvlášť s dětmi to moc neumím.
V tu chvíli jsem si tohle všechno uvědomila. Zcela mě to odradilo. Kterýkoliv z těchto důvodů by mohl ženě postačit, aby se přesvědčila, že je opravdu nerozumné mít další dítě. V podstatě byste si teď mohli říkat: „Propána, ta ženská by neměla mít ani jedno dítě, natož osm“.
Ale vidíte, to je ono: Matkám velkých rodin ostatní ženy soustavně říkají: „To bych nemohla dělat, to co ty“, nebo „Ty musíš mít tolik trpělivosti!“, nebo „Ty to s dětma musíš ale umět“. Ony si myslí, že jsme dostaly zvláštní dar, nebo že máme zmutovaný gen, který jim chybí. Ale nemají ani potuchy o tom, že jsme jako ony. Vlastně, většina žen co tyhle věci říká jsou lépe stavěné vychovat velkou rodinu než já.
Jak jsem tam tu noc v kuchyni stála, vystřídal pocit zbabělosti a strachu pocit milosti. Kolikrát už jsem ostatním říkala: „Zbabělost a odrazování nejsou od Ježíše, protože On umí odvahu jen dodávat. Zbabělost je od ďábla“. Zapamatovala jsem si to a můj strach a úzkost byli zažehnány. Jedině ďábel sám, ten který nenávidí lidskou bytost až do morku kostí by si mě mohl dobírat, že můj nedostatek gurmánských schopností by měl zabránit novému životu v mém manželství. Viděla jsem za tím zlého a vyhnala jsem ho pryč. Ještě dlouho potom jsem ho zatracovala a jsem si jistá, že jsem mu řekla co si tak může s tou záplavou otrávených myšlenek beroucí odvahu. Jo, to byla dobrá chvíle.
Od toho dne se pět věčných duší zrodilo v naší rodině, čtyři z nich jsme měli já a můj manžel privilegium přivést na svět. A přestože nemůžu tvrdit, že jsem přemohla všechny své nedostatky a nešvary ze seznamu (není ani konečný), existence mých dětí mě přivedla na cestu svatosti. Protože tak to funguje: Duše ve vašem životě jsou dary a každé z nich bylo dáno tě posvěcovat svým jedinečným způsobem. Moje malá „posvěcovátka“ jsou jako řemeslníci, kteří mě formují tím způsobem, jakým Bůh zná a potřebuje a jsou také řemeslníci táty a sourozenců navzájem.
Že moje rodina existuje tak, jak je, je živým důkazem, že „s Bohem je všechno možné“ – dokonce i Leila Miller matka osmi skvělých dětí.
Z angličtiny přeložil Vojta V.
Zdroj: https://www.lifesitenews.com/opinion/why-i-never-should-have-had-eight-children