Jane Fonda: Ježíš pro mne znamená

všechno

Herečka a aerobic-Queen osmdesátých let. Jane Fonda je dvojnásobnou nositelkou Oskarovy ceny a známá pro své politické angažmá. V době osobní krize přišla k víře. Když dnes mluví o Ježíši a o tom co modlitba způsobí svítí jí oči. V křesťanské víře našla svůj domov.

Byla jsem vychována v ateisticko-agnostické rodině. Víra nehrála v mém životě vlastně vůbec žádnou roli. Ale to se změnilo, když jsem se náhle octla v krizi. Věřím, že bolest dovede člověka zlomit. A pak existují různé způsoby, jak s tím naložit. Můžeme dělat, jako kdyby se nic nestalo. Můžeme tu hromádku střepů potlačit konzumací alkoholu, prací, nebo něčím jiným, co naši bolest zmírní a ohluší. Ale co se mi přihodilo, to nikdy nezapomenu: Byla jsem bolestí celá bez sebe a řekla nahlas – byla jsem právě sama: „Jestliže Bůh chce abych takto trpěla, pak proto musí mít nějaký důvod.“

Má vlastní slova mě samotnou v tomto okamžiku zcela překvapila a tak jsem se ptala: „Kde se berou ve mně takové myšlenky?“ A najednou jsem zcela určitě věděla, že ta správná osoba přijde do mého života  a dá mi odpovědi na mé otázky. V té době jsem slyšela někoho říci: „Náhody jsou zjevení Boží.“ To se mě hluboce dotklo a vrylo do srdce.

Věřící sboru

V této fázi jsem poznala Teda Turnera a odstěhovala se kvůli němu do Georgie v Atlantě. Nikdy předtím jsem ještě nežila v oblasti, kde lidé chodí pravidelně do kostela a mají živou víru v Boha. Byla jsem doslova fascinována, protože to byli vesměs moudří lidé. Byli mezi nimi například bývalý prezident Jimmy Carter se svou chotí Rosalynn, velvyslanec Andrew Young a mnoho dalších Tedových přátel, kteří žili skutečně hlubokou vírou.

Ted a já jsme se vzali. On byl zapřísáhlým ateistou, který celá léta strávil tím, že si s nimi povídal a kladl jim otázky. V této době jsem se cítila být zvláště vedena. Byl to somatický pocit, který mně signalizoval, že něco dostanu a přitom jsem se cítila, jako kdyby mě přitahovalo světlo. Opravdu nejsem člověkem, který by se otevřel duchovním věcem. Ale najednou se dostavily zcela silné pocity.

Velká prázdnota

Současně jsem si uvědomila, že od doby, kdy jsem dospěla, byla ve mne obrovská prázdnota. Cítila jsem, že nejsem hodna být milována, připadala jsem si tak prázdná, že jsem nakonec nechtěla být sama sebou. Chtěla jsem ze sebe dostat všechno to, čím jsem dosud byla. A to co zbylo, bylo mé perfektní Já, které snad lidé mohli milovat. Ale tu druhou část nikdo nespatřil. A když takto žiješ, cítíš se osamocen. Do toho přichází úzkost a stísněnost. A aby ses jich zbavil děláš mnoho věcí. Měla jsem poruchy v přijímání potravy a hodně jsem pila. Vůbec je mnoho cest, které vedou k otupělosti.

A najednou jsem se tedy octla v Georgii a měla pocit, jako kdybych byla vedena. Byla jsem tak zvědavá na víru, kterou tito lidé praktikovali. Připadalo mi, jako kdyby má prázdnota měla být naplněna hlubokou úctou.

Duchovní hlad

Tito lidé měli to, co jsem už dlouho hledala. Byl to „duchovní hlad“. Snažila jsem se svůj duchovní hlad utišit všemi možnými prostředky. Také duchovními věcmi, tak jak to mnoho lidí dělá. Meditovala jsem, ale dnes se modlím. Nikdy mě nepřitahoval buddhismus i když jsem ho respektovala. Islám mě nepřitahoval, přestože jsem ho také respektovala. Také židovství nebylo nic pro mne. Ale Ježíš mě uchopil!

Několik let jsem si nebyla jista, co bych si měla s tímto pocitem počít. Žila jsem s mužem, kterého jsem velmi milovala, který však byl ateistou a pro něhož křesťanská víra byla „náboženstvím poražených“. A přesto jsem se cítila být přitahována k Ježíši.

Hluboká úcta

Jednou se mě někdo zeptal: „A jsi vůbec zachráněna?“ Neměla jsem nejmenší tušení,co to znamená. Zeptala jsem se jedné přítelkyně, co to pro ni znamená. A ona řekla: „Pro mne to znamená udělat rozhodující krok.“ Chtěla jsem vědět víc a tak se mnou četla v Janově evangeliu. A právě v této době jsem prožila zcela reálně Boží milost. Cítila jsem hlubokou úctu. A cítila jsem přítomnost všemohoucího Boha. Bylo to velmi silné. Nedá se to popsat a neexistují pro to žádná vhodná slova.  Já jsem věděla, i když to zní komicky: Byla jsem zachráněna!

Našla jsem naplnění

Začala jsem studovat Bibli a i když jsem se s některými fundamentalistickými církvemi nedovedla shodnout a v duchu si pomyslela: „Pomoc, kam jsem se to jen dostala?“, víra v Ježíše Krista mě nikdy neopustila. Fascinují mě biblické příběhy. Ježíš je král, nemůžu se ho nabažit. Všechno to je pro mne velmi opravdové.

V Ježíši jsem našla naplnění své prázdnoty. Poznala jsem co je modlitba. Mám u sebe někoho, komu můžu děkovat a ptát se ho o radu. Prázdnota, kterou jsem tak dlouho v sobě cítila, zcela jednoduše zmizela. Můžu říct, že ve víře v Ježíše jsem našla svůj pravý domov.

Zdroj: Believenet a KCO Náchod